Může být Bůh sám?
Koho Bůh nejvíc miluje?
Sám sebe?
Z naší lidské přirozenosti víme, aniž bychom o tom potřebovali nějaké důkazy, že nemůžeme být trvale sami. Kde bychom byli bez rodičů! Sami jednou toužíme mít své potomky. Potřebujeme lásku druhého člověka. Lásku nemůže nic nahradit. V první knize Bible, která se jmenuje Genesis nebo také 1. kniha Mojžíšova se hned v první kapitole otevírá tajemství lidské existence, když čteme: „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.‘ “ (Gn 1,26). Jsme obrazem samotného Boha. Bůh není věčnou samotou. Nemůžeme Boha spoutat do svých lidských pojmů, ale můžeme Boží vnitřní život alespoň částečně poznávat ze slov Ježíše Krista: „Já a Otec jsme jedno“ (J 10,30), „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28,19-20) atd. Jeden Bůh, tři osoby, vnitřní život v Bohu. Proto jsou lidé bratry a sestrami. Důvodem není, že je na světě mnoho lidí, ani že je to výhodné žít spolu. Důvod je vnitřní život Boha, k jehož obrazu jsme stvořeni. A tím nejkrásnějším stvořeným obrazem Božím je rodina; muž, žena – plnost a úplnost lidské existence, jen v takovém vztahu je možné dát život novému člověku a tak rodinu nelze ani nahradit ani zrušit, je pilířem církve i celého lidstva, základem bratrského společenství.