Může být Bůh sám?
   Koho Bůh nejvíc miluje?
      Sám sebe?
Z naší lidské přirozenosti víme, aniž bychom o tom potřebovali nějaké důkazy, že nemůžeme být trvale sami. Kde bychom byli bez rodičů! Sami jednou toužíme mít své potomky. Potřebujeme lásku druhého člověka. Lásku nemůže nic nahradit. V první knize Bible, která se jmenuje Genesis nebo také 1. kniha Mojžíšova se hned v první kapitole otevírá tajemství lidské existence, když čteme: „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.‘ (Gn 1,26). Jsme obrazem samotného Boha. Bůh není věčnou samotou. Nemůžeme Boha spoutat do svých lidských pojmů, ale můžeme Boží vnitřní život alespoň částečně poznávat ze slov Ježíše Krista: „Já a Otec jsme jedno“ (J 10,30), „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28,19-20) atd. Jeden Bůh, tři osoby, vnitřní život v Bohu. Proto jsou lidé bratry a sestrami. Důvodem není, že je na světě mnoho lidí, ani že je to výhodné žít spolu. Důvod je vnitřní život Boha, k jehož obrazu jsme stvořeni. A tím nejkrásnějším stvořeným obrazem Božím je rodina; muž, žena – plnost a úplnost lidské existence, jen v takovém vztahu je možné dát život novému člověku a tak rodinu nelze ani nahradit ani zrušit, je pilířem církve i celého lidstva, základem bratrského společenství.