Lámání chleba je pro mnohé jen připomínkou poslední večeře Našeho Pána. Ježíš nevyzývá pouze k tomu, abychom pamatovali na jeho poslední stolování se svými učedníky. Slibuje, že bude osobně přítomen vždy, kdy budou apoštolové brát do rukou chléb a víno, jako tenkrát on. „Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.“ (Mk 14,22-24). A tak je společenství kolem stolu Páně společenstvím, kde je v proměněném chlebu a víně přítomen sám Boží Syn. Je to pro nás ta nejhmotnější přítomnost Boží. Přítomnost, které se nemáme lehkomyslně vzdávat, ale po které máme opravdově toužit, protože Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (J 6, 53-56)