„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.“ říká autor listu Židům (Žid 4,12). Je to slovo, které je na prvním místě pravdivé. Boží sebe sdělení se „vtěluje“ do lidských slov stejně jako se Bůh vtělil do lidského těla v Ježíši Kristu. Bůh přijímá lidské tělo se vším všudy, s jeho omezeností i nedokonalostí. A tak přijímá stejně opravdově i obyčejná lidská slova; slova, která jsou mnohoznačná i nedokonalá, aby je proměnil ve své slovo, slovo Boží. A tak jako se náš Pán Ježíš Kristus stává kamenem úrazu pro ty, kdo nejsou ochotni přijmout jeho radikální poselství, tak i Boží slovo rozděluje ty, kdo nejsou ochotni přijmout výzvu o víře, naději a lásce.

Slovo je ohromně mocné. Starozákonní žalmista se modlí ve 140. žalmu „Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, hlídku k bráně mých rtů“ Je to zvolání zkušeného muže, možná starce, možná mudrce, každopádně člověka, který zná moc slov. Slovo může hojit rány duše, ale i ničit naděje lidského srdce. Může blahořečit druhému člověku, ale i proklínat. Slovo je mocná zbraň tak nebezpečná v rukou začátečníka nebo výborným lékem v rukou zkušeného lékaře lidské duše. Lékaře jakým je náš Pán Ježíš Kristus. Nechme se každý den léčit tím slovem, tím učením, které nám předal. Je to dobrá cesta, jak získat v životě to nejcennější.